Ptáčník - Mo Hayder (RC)
Žánr: Literatura světová - Thrillery
Rok vydání: 2003, rok vydání originálu: 2000
Počet stran: 352
Nakladatelství: Domino
Anotace - Detektiv
Jack Caffery umí nahnat hrůzu i
nejprotřelejším kriminálníkům, ale tentokrát už od začátku tuší, že ho čeká
procházka peklem. Když je na opuštěném předměstí Londýna nalezeno pět mrtvol
bestiálně znetvořených a sexuálně zneužitých žen, zavládne mezi přivolanými
policisty zděšení. A to ještě nevědí, že vrah zanechal v tělech svých obětí
malý suvenýr – a že vše provedl se zručností zdatného operatéra, byť poněkud
zvrhlého...
Oficiální
vyšetřování se drží několika různých verzí, ale Caffery ví, že pravda je někde
jinde. Ačkoli je si vědom, jak zrůdně geniální je jeho protivník, nepolevuje ve
svém úsilí zjistit motiv vražd a odhalit jejich pachatele. Když se mu konečně
podaří zahnat vraha do kouta, může celé město konečně vydechnout, že noční můra
skončila. Nebo snad ne?
Hlavní
postava je Jack, 34 letý detektiv, který je nově přidělen k jednotce
vyšetřující vraždy. Po několika dnech pohotovosti, kdy se nic nedělo, mu
poslední den služby zavolá šéf, že našli mrvou ženu. Pohled to nebyl zrovna příjemný.
Následně jsou objeveny ještě další 4. Všechny zalité v betonu a odhalené náhodou
při práci s těžkou technikou.
Těla si bere
na starost patolog. Hned z počátku knihy autorka vykresluje práci jak
detektivů, tak lékařů až s děsivou podrobností. Tímto začíná hon na vraha
s krycím názvem Ptáčník…
Jack je
celkem sympatický chlap. Má přítelkyni Veroniku, která ho má v hrsti. Jack
je si vědom své zbabělosti a strachu z reakce Veroniky na jeho skutečné
city. Život někdy není tak jednoduchý, jak se zdá. Soukromí je nastíněno
nenásilně. Plyne s příběhem, avšak není v popředí. Jak už u drtivé většiny
tohoto žánru bývá, má hlavní detektiv nějaký problém, temnou minulost, nebo ho
něco šíleně užírá. Není tomu jinak ani zde. Jack se potýká s minulostí,
která ho svým způsobem utvářela. Přesto
mě i osobní příběh Jacka učaroval. Je plný zvratů, a lidského chování. Není to
žádný superhrdina.
Malinko
později se v příběhu setkáme i s pohledem pasáží, které padají do
minulosti a do původu zvrácenosti některých jedinců. Seznamujeme se s
pohnutkami, ale jen lehce. Líbí se mi, jak autorka veškeré informace dávkuje.
Z počátku
knihy jsem kroutila hlavou. Proč je označován za zvrácený? Jenže postupně, jak
se do knihy ponořujete hlouběji, je Vám najednou jasné proč má toto označení.
Tato úchylka není v knihách moc častá. (alespoň já se s ní ještě
nesetkala). Neřekla bych, že je kniha zvráceně zdrcující, ale po dočtení
uznávám, že ne každý má dost silný žaludek na takovouto četbu.
Celkový
příběh byl pro mě perfektní. Jsou zde velice barvitě popsané detaily. Hned
z počátku popis obětí, pitvy. Posléze Ptáčníkových činů. Je to jeden
z mála příběhů, který mi v poslední době uchvátil. Musela jsem číst
dál a dál. Seznámení s touto autorkou tedy proběhlo na výbornou. Můžete
zde očekávat i zvraty v ději, které ještě více lákají na další
pokračování. A mě navnadil na další knihy od autorky.
Pokud nemáte
slabý žaludek a neděsíte se poctivé „řezničiny“ s nádechem nemocné
úchylky, která v knihách není zas tak častá, tak směle do toho. Za mě má
Ptáčník plných 10 bodů a dostává se do čela letošních top knih. Nejen pro to, co jsem již zmínila, ale i s přihlédnutím na fakt, že tento thriller
napsala žena.
Říká se, že ženy umí být velice kruté.
Autorka - Mo
Hayder přišlo mi vhodné, výjimečně do recenze zařadit i něco o ní.
Jsem
normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou
novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a
nebádají nad tím, jak jde tahle sebe charakteristika z úst atraktivní blondýny
dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto
povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.
Matka ji
držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když
ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční
opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!"
pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra.
Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost
prokázala babička, která ho chytila.
Takhle
nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy.
Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film,
učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do
školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.
O dost
později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť
pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníka pochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali
čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi
něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto
lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší
či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi
recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi
úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů
detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.
Nosí na
nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a
jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih
vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky
možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.
Za recenzní
eknihu moc děkuji Palmknihám!!!
Eknihu si
můžete zakoupit zde.
Zdroj; O
autorce Domninoknihy.cz