Já, poutník - T.Hayes
Rok vydání: 2014, 1. vydání originálu: 2013
Počet stran: 760
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace - Mladá
žena zavražděná v hotelu na Manhattanu – nelze identifikovat ji ani pachatele.
Otec veřejně
sťatý pod palčivým sluncem v Saúdské Arábii a syn, jenž přihlížel.
Muž ze
syrského výzkumného ústavu, kterému někdo zaživa vyoperoval oči.
Ohořelé
ostatky tří těl na horském úbočí Hindúkuše.
Plán spáchat
děsivý zločin proti lidstvu…
Mám s tím
vším něco společného.
Proto se
vydávám na cestu.
Já, Poutník.
Hned první
kapitola Vás zavede na místo činu, kde je mladá dívka již 3 dny naložená
v kyselině, ve vaně. Autor tuto skutečnost popisuje tak nějak
„květnatě“. Od představ jak mohla mladá
žena vypadat, přes představy bujarého sexu na vlně metamfetaminu…
V dalších
kapitolách zabrousíme do minulosti. Zjistíme, kdo Náš Poutník je, co prožil a
co ho dovedlo tam kde momentálně je. Seznámíme se s chlapcem Seracénem.
Autor nám seznámí s jeho příběhem, který ho utvářel od samého počátku.
S pohnutkami a celé jeho myšlenkové pochody. Zároveň detaily, které ho krůček po
krůčku poháněly k jistému rozhodnutí. Seznamuje nás s muslimskou
vírou, ukazuje nám, jak hluboko může být zakořeněná a čeho všeho je schopný se
muslim pro svou víru vzdát. I toho pro Nás nejcennějšího.
Postavy
v této knize jsou neskutečně cílevědomé. Jsou ochotny na výsledek čekat i
léta. Podrobné plánování s neskutečnou precizností dovádí do kýženého
cíle.
Pasáže o
Saracénovi mi naháněly husí kůži. Nevím do jaké míry je zde probíraná hrozba
skutečná, ale jen pomyšlení na ni a je mi zle. Člověk si při čtení uvědomí, že
hrozby války a ozbrojených konfliktů jsou jen slabým odvarem, který nás nemusí
povětšinou tolik znepokojovat. Avšak biologická hrozba, v dnešním
technicky a intelektuálně vyspělém světě je neskutečně hrozivá.
Je zde
velice poutavě nastíněno, jak postupuje vláda a kdo všechno je zasvěcen do
vzniklého problému. O tom, jak jsou manipulována média a jaké informace jsou
jim předány. Jak my obyčejní lidé, nemáme šanci zjistit o hrozbě, ať už
jakkoliv, dokud nepronikne sama podstata. Nikdo nás nebude varovat, nikdo nám
nic nepoví, dokud nebude příliš pozdě. Napadá mi otázka, kolik takových
potencionálních hrozeb bylo zažehnáno bez vědomí normálních lidí…
Tahle kniha
mi nutí k zamyšlení a navádí na milion otázek. O této problematice by se
dalo polemizovat nejen na úrovni výborné knihy, kde každý má své místo a důvod proč je zde zmíněný. Osudy a vysvětlení všech Vám vyplují v závěru knihy.… Tím to však končí, jsme za čtvrtinou knihy, dále je jen
zklamání.
Postupem
knihy se zamotáváte do konspiračních teorií. Do hlubšího a složitějšího
pátrání, zamaskované pod štítkem jiné vraždy. V knize jsem se začala
utápět a hlavní postava mi začala silně lézt na nervy. Nápad „vyvolání“
zrcadla, které by vzhledem k okolnostem mohlo obsahovat snímek a skok
agenta na 5.5 metrů vzdálenou střechu bylo už přemrštěné. Začal z něj být
superhrdina, který vše vyřeší, na všechno přijde a jeho bystrý mozek rozpozná
každé nebezpečí a potencionální hrozbu.
Od knihy
jsem čekala strašně moc a velice mi zklamala. Ač je napsaná výborně, autor má
celkem osobitý styl. Postupné vyprávění tajného agenta, který vystřídá tolik
jmen během knihy jako já ponožek. Jsou zde pasáže, kde se Nám Poutník zmiňuje,
že udělal chybu. Ve výsledném efektu je však stále „superhrdina“, který prostě
ví co dělat. Celkový dojem z knihy byl tak nějak zmatený. Od počátečního
nadšení, po radost, že už jsem dočetla, konečně.
Milovníci
tajných agentů, lidi zvědaví na konspirace si jistě přijdou na své, avšak pro
mě tato kniha nebyla tou nejlepší volbou.
Žádné komentáře:
Okomentovat