Potopená
města – P.BAcigalupi
Série: Prachožrouti (2.)
Žánr: Sci-fi a fantasy - Romány
Rok vydání: 2014, rok vydání originálu: 2012
Počet stran: 296
Nakladatelství: Plus, Albatros Media – Plus
Anotace - Co
by měl člověk dělat v době války - bojovat a šířit násilí? Vydržet a přežít za
každou cenu, i za cenu obětování svého lidství? Nebo se snaží prostě utéct? Po
klimatické katastrofě stoupla hladina oceánů natolik, že zaplavily valnou
většinu pobřežních oblastí Severní Ameriky. Nedostatek surovin, nezodpovědné
genetické manipulace a vojenské střety uvrhly tento svět do chaosu.
Tato kniha
pokračuje v duchu předešlých Prachožroutů. Seznamujeme se zde
s mladou Mahlií, která je označována jako odloženka. Narodila se ženě
z potopených měst, avšak za otce měla Číňana z mírotvorné armády. Ten
si jednou usmyslel, že je již nechce a odložil je v Potopených městech.
Jediný kdo
se jí ujal, když zůstala sama, byl doktor z nedaleké vesničky. Mnoho lidí
ji vidělo jako prokletou, pošpiněnou, nosící neštěstí. Avšak tento lékař byl
dobrosrdečný a snažil se z Mahlie udělat následovnici, pomocnici. Učil jí
vše, co sám věděl.
Měla
kamaráda Myšáka, který ji zachránil před vojáky, kteří ji usekli ruku. Nebýt
jeho, neskončilo by to jen tou. Jednoho dne jdou na lov. Po neštěstí ve vesnici
musí sehnat víc jídla. Jenže když se zatoulají hluboko do džungle, narazí na
něco/někoho, koho by raději nepotkali.
Potopená
města nejsou pokračováním jako takové. Jak jste si již všimli, je zde jiný
hrdina, tedy spíš hrdinka, než v předchozí knize. Jediná spojitost je
bytost Tool, který nás provází i prvním dílem. Náš prazvláštní poločlověk,
který se vymyká veškerým předpokladům a příkazům v jeho genetickém
stvoření. Je to bytost neskutečné síly. Ale má jednu slabinu hluboko
v sobě. Musí být věrný svému patronovi. Pokud patron umře, tak steskem
umírá i pes…
V této
knize je mnohem víc války, tím, že jsme se přesunuli do města, kde se bojuje o
území, o moc. Stále je zde hlavní vlna dětí. Dospělí v tomto světě nejsou
častým jevem. Většina lidí ví, že dřív než stačí dospět, zestárnout, tak si je
spíš najde nějaká kulka. Ať už účelná nebo zbloudilá.
Oproti první
knize tuto hodnotím slabší. Víc se mi líbilo přežívání, utíkání a hledání
naděje, než počítání mrtvých, kterých je tu skutečně nespočet. Avšak i zde
autor jemně vložil známky lidskosti. V dětských vojácích, kteří neměli moc
na výběr, se snaží najít špetku toho, co lidi dělá lidmi… Taková naivní
vlaječka víry, že třeba… Přesto okořeněna, ba přímo dlážděna litry a litry
krve… V této knize Vás již neprovází ilustrace jak to bylo v předchozích.
Žádné komentáře:
Okomentovat