sobota 31. května 2014

Knižní přírůstky

Tak květen byl cekem plodný :)


Jako první se mi doma zjevila hlavně hromádka sci-fi povídek. Moc se na ně těším. bude to ideální četba na "krátké" letní večery a nebo v pauzách mezi hlídáním v lítě u bazénu. Nákup byl veselý Chlap dostal za úkol něco poshánět v Antiku a povedlo se mu to :)


Jelikož V předchozím nákupu byl jen 2. Díl Neff tak bych to nebyla já kdybych si přes bazar nedoobjednala zbylé díly, takže Milenium po pár dnech kompletní....


Další jsou balíčky z bazaru Reset... Jsem na něj zvědavá ;) Pak 3 knihy z Neoluxoru ve výprodeji. Nehlučně jsem chtěla už na nějakou dobu. Kdysi dávno jsem od autora četla Vzpouru oceánů a celkem se mi líbila. Vražedná čísla a Prozrazení... uvidíme :) za nějakých 49kč...No neberte to :)


Pak se spadá i Kniha Až mě uloží do země, tohle bylo takový překvápko z knižního klubu... je to nějaká (prý dobrá) detektivka....



A pak je tu hromada z knihovny... Něco je i "recenzovaný" na blogu...

Takže suma sumárum ten můj měsíční výpadek doháním celkem zdárně ....




čtvrtek 29. května 2014

Ještě než umřu

Ještě než umřu – Downhamová J.

Anotace - Sedmnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění.
Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samou podstatu lidské existence. Intenzivní příběh odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.

Tak tuhle knihu jsem vybrala z 11 nej od Neoluxoru pod článkem Hvězdy nám nepřály.  Šla jsem po ní s vědomím sebetrýznění.
Hlavní hrdinka se utápí v odevzdání a střídají se u ní záchvaty boje.  Čiší z ní, hořkost nad nespravedlností nemoci. Chtěla by být zdravá, ale jelikož to nejde, plive kolem sebe jed, dělá blbosti a trucuje jako puberťačka. Nikdo se jí nemůžeme divit. Některá její přání než umře, jsou celkem dětinská a já měla pocit, že některé dělala jen proto, aby je zažila, i když jí třeba nenadchly. Hodně je tu znát, že nemá co ztratit, tak se snaží žít, co to jen jde…  A zažívá karamboly, některé úsměvné…

Postupem knihy se potápíte, jdete hloub. Tessa mi začala být víc sympatická. Ty její vzteky, síla boje, touha žít i přes nemoc… Postoj rodiny, jejího otce by jí mohl závidět téměř každý.  Praštěný Bráška co si hraje na hrdinu. Celý postoj rodiny i její lásky…

Kniha se četla sama, čím dál jste šli tím více jste byli zvědavý, co dalšího šílenýho děvče vymyslí. Jen jsem překvapená sama sebou. U takových knih nemám nikdy oči suché… až teď. Nevím proč, ale ty poslední stránky ve mně nevzbudily smutek, ale úlevu. Možná to beru ze zvláštního pohledu. Prostě mi spadl kámen ze srdce. Jako bych jí přála, aby už měla klid, věděla, že neodchází sama, ale i s čtenářem, ve kterém to zanechá hluboké pocity. Hrdost nad tím, že bojovala seč jí síly stačili, ač po svém…

Kniha se mi líbila, proti jiným právě tím, že se nevzdala života do posledního dechu. Ve většině knih co jsem na tohle téma četla se vzdali, smířili… Ale Tessa ne…. Má můj vroucný obdiv….








pondělí 26. května 2014

Ve stínu černých ptáků

Ve stínu černých ptáků - Wintersová C.


Anotace - V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Tak tahle kniha se tak nějak míhala okolo, až jsem se rozhodla juknout na anotaci. Poté ač „historické“ knihy nečtu, jsem si ji půjčila v knihovně a otevřela ji bez jakéhokoliv očekávání. Mno a jsem za to ráda. I když je kniha z prostředí 1. světové války je psaná celkem čtivě. Byla jsem zvědavá, jak se předčasně vyspělá dívka popere s ránami osudu. Dost často jsem si říkala, že můžu být ráda, že období této několikanásobné beznaděje je daleko za námi a nezažila jsem ho.

Mary se Vám chvíli zdá jako zcela rozumná dívka, a v druhé si říkáte, jestli jí z toho všeho kolem ní nepřeskočilo.  Nějak mi u ní nesedí popis „zděšeně“ z anotace.  Spíš bych řekla: "a se svým nadhledem". Navázání komunikace se Stephenem proběhne tak nějak samovolně. Víc než popírání nemožného na mě sálalo okamžité přijmutí a touhu o kontakt a řešení. Velice mě zaujal vzorec prevence proti španělské chřipce. Z mého hlediska, byla zásluha spíš ve víře a štěstí, ale i tak… V dnešní době budí údiv, ale to je vina toho, že víme a máme pokročilou farmakologii.

Celkově na mě kniha kupodivu nepůsobila nijak depresivně, i když jsem nejednou takový názor zahlédla. Je to spíš o boji, životě a hromadě boje proti osudu a pohledu z té "lepší stránky". Lákadlo spiritismu příběhu dává kouzlo fantastičnosti, ale i víry. Nebýt v knize toto, tak bych i uvěřila, že je založen na skutečnosti.

Celkové posouzení…. Rozhodně se mi kniha líbila víc než Zlodějka knih, která je také z období Války, ač až druhé. Byli to milé chvíle a ráda jsem knihu otevírala. Jenže žádné „BOŽE“, se u mě nekonalo… 


Takže ano, jen do ní rozhodně nezklame ;)









čtvrtek 22. května 2014

Průvodce mou knihovnou

Tak suma sumárum co vše doma mám ...


Tak tahle kupička je aktuální výpůjčka z knihovny. Ve stínu jsem měla v rezervaci na doporučení a zajímavou anotaci. Noční směnu jsem měla v hledáčku už díl a druhý díl je samozřejmostí :) Neff mi okouzlil a velice mi jeho styl sednul. Ještě než umřu a Den co den by měli být ze slzavého údolí - tak uvidíme...


Tahle kupička je plná povídek od SF po hororové.. dostala jsem je od přítele. Už se těším co skrývají... Ty sešítky jsou John Sinclare...


Celkový pohled. na jednu část. Řazeno dle momentální nálady...


Před knihami se tkví čtečka a tablet... Jsou knihy co si v nich čtu, ale prostě Kniha je kniha, takže oba mazlíci momentálně jen chytají prach... Jinak resty z této fotky - Dalas 63, Šepot... Výběr nej je Vteřinu poté a Bílý kůň, který už měl mít pokračování, ale vydavatelství se nechalo slyšet, že autorka má krizi a kniha nikde... škoda... 


Tady v té části mám rest na knize V Lesích, je to 1. část 4 dílné serie, kde zbylé mám ve čtečce... Vyzdvihnout musím Erebos... Kniha byla velice dobrá... 


Tady je polička serií. Nedávno jsem zkompletovala jak Marii Lu tak Pikeovou... Takže připraveno ke čtení :)  Proroctví mi chybí, takže tahle trilogie počká..


2. část seriové police je zase "čerstvě" zkompletovaná De La Motte na tu se moc těším. Dexter je už delší dobu a proběhlo u mě i seriálové šílenství, které mě hluboce zasáhlo. Miami mám jako velký sen a Představitel Dextra byl dokonalý!!!  Takže tuhle serii si od 2 dílu, který už se seriálem nemá nic společného nechávám na dobu kdy budu schopna vydýchat prostředí bez depresí nad tím kde žiju ...Paranormály mám už cca 2 měsíce kompletní. Level je v mé knihovně už dlouho a je pro mě super. Velice mi bavilo prokládat video utžky... 


Tady je taky pár novinek, ale prostě já syslím a syslím a vše si nechávám na dobu až mi to "chytne" :) Jinak Amazonie čtena už nějaký ten čas zpět a kniha ve mě budila dojem, že jsem měla sto chutí sednout do letadla a ject do Amazonie... Perfektní zážitek..  Bzrk čeká na Bratříčky :P


Tady v té poličce jsou dva čekatelé na pokračování, a to Monument 14 a Tak padne náš svět. Jinak sbírka románů z lékařského prostředí je pro mě kultovní. Tyto -knihy jsou připomínka studia a práce ve zdravotnictví, která mi moc bavila. Nano od Cooka je výhra. Vyzdvihnout musím Skrýš, která mi velice bavila a Deklaraci smrti, je to oddechovka k zamyšlení. 


Pohled na další část bez ladu a skladu... I když jsou zde všechny skoro všechny knihy, které mají drogovou tématiku.. Také toto období mi postihlo, byla jsem zvědavá na příběhy...


Mix kde serie byla jedna z lepších knih, Upírská střední je oddechové čtení, Cronin je srdcovka, postapo je moje nej. 


4 díly fantasy čekají na předčítání dětem, snad to kluka bude bavit. Pak ero romány co jsem zkoušela chytit, ale dál mi netáhli takže sbírka malinká. Miny knížky o feťácích a andělech... Mno bylo bude už není moje top...


Pusinka a Jehla se četli na jeden zátah :) Na vlastní kůži šlo, ale na vlastní pěst už bylo nic moc...


Vražedný čas luxusní kniha, skoro jsem ji neodložila. Perníková věž je kultovní počin :) A Anna Karenina se sem nějak zatoulala a už zůstala :) Serie pandemie se mi líbila moc, i když u tý se muselo malink myslet.. nevím jestli je to stylem psaní, nebo něčím jiným, ale celkově jako postapo jsem musela mít ...



Takže to je tak zhruba moje chaotická knihovna z mé chaotické hlavy s mým chaotickým vysvětlením :) Vytáhla jsem nej a nej, ke každé knize se něco váže, každá má svoje důvody na posečkání a většina je zdolaných a mohla bych mluvit donekonečna :D  Doufám, že se v nejbližší době bude rozrůstat a rozrůstat abych mohla sahat po jedné za druhou... Nějaké mi už šlapou poštou jiné mám v hledáčku a na každou jednu se moc těším. Sednout si a kochat se sbírkou mi snad nikdy neomrzí... 

Dvorana zvrhlosti

Dvorana zvrhlosti – Neff. O


Anotace - Pod názvem Dvorana zvrhlosti, což je i název populárního autorova „sloupku“ ve sci-fi časopise Ikarie, se skrývá výbor nejlepších povídek z Neffových sbírek z 80. a 90. let minulého století. Výbor není koncipován jako čistá sci-fi, nalezneme zde např. i upíroviny, fantasy a povídky překračující žánr. Mnohý čtenář, který zná autora pouze z poslední doby, s překvapením zjistí i jeho jiné literární polohy.


Tak tahle kniha je luxusní. Už jsem od Autora četla Tmu a ta se mi až na konec převelice líbila. Tady jsem se přesvědčila, že i krátké povídky nedokážete „pauznout“ protože čekáte, co z toho vyleze! Ve sci-fi žánru jsem se do teď pohybovala pouze v postapo a apokalyptických románech a o tuhle zábavu jsem se málem ochudila. Neff pojímá i roboty a kyborgy s nadsázkou, která mi vyvolala nejednou úsměv na tváři ba až záchvaty smíchu.  Takže jsem nakročená číst další a další knihy od něj.

V povídkách se setkáte s naprostou fantazií, překroucením známých věcí, ale i s nadsázkou vypráví o stvořiteli světa, kterým může být na koupené planetě každý… mno i když … vše má svůj háček… Nejvíce jsem se nasmála u příběhu Edisona a jeho paralelního světa, kdy žárovka svítí jen na ženském chlupu z ohanbí.

Za mě má 1* celá sbírka. Po dlouhé době kdy jsem asi 5 otevřených knih nebyla schopna dočíst a nechala svůj blok blokovat, co se mu zamanulo, mi tato kniha nakopla zpátky do sedla a dala mi další chuť číst.

Nejvíce mi asi oslovily povídky Strom, Tvář (?) člověka (?), Varianta číslo 3 a Bludiště.


Každopádně tuto knihu bych rozhodně doporučila, i ti, kteří si na sci-fi nepotrpí si určitě nějakou tu svoji vyberou a zpříjemní si tak nějakou tu hodinku.










pondělí 19. května 2014

Zamyšlení (auuuu)

Dnešní doba

Tak jsem se trochu zastavila a popřemýšlela (bolest jsem z této činnosti léčila hůř než kocovinu: D).

Moje dění s 5 dětma se točí od vstávání, přípravy snídaně, svačiny vyhození děcek do školy školky. Pak jdu udělat přípravu na oběd a vaření, v mezičase se uklízí někdy víc jindy méně, ale vždy něco. Potom oběd pomalu oblíknout děti a jít pro syna do školky, spojíme to s procházkou a pak cca ve 4 doma a jde se připravovat večeře, úkoly s nejstarší. Vykoupat a cca na 8 naháním na kutě. Často se do rozvrhu musí vmáčknout lékař, představení, do nedávna fotbal 2-3 týdně, teď aktuálně já s nejstarší Muay tai.

Po celém dnu jsem ráda za trochu klidu a času na knihu, i když jsem si teď prošla blokem a po rozečtení asi 5 knih jsem každou odložila, takže jsem nepokoušela a nechala plynout na to, až zase nadejde čas. Takže jsem si večer pouštěla seriály nebo hrála Dotu 2 abych si pročistila hlavu…

Ale den mých nejstarších 9 a 7,5 let. Holka dojde ze školy cca 12 a sedá k Pc. Přes veškeré protesty se od toho nechce utrhnout, a když se autoritou domohu poslušnosti, neobejde se to bez vzteku a vylomenin. Syn mi kolikrát ještě než opustím bránu školky, vezme roha a je už někde venku s kamarády.

Chlap přijde domů z práce, zapne si něco na PC, pak dá vařit vodu na kafe a teprve poté se svlékne – často.  Já v tom šuchruchu brouzdám na netu a už jsem se přistihla, že večer strávím zběsilým klikáním, hledáním a čuměním na NIC!!!!

Ještě 5 let zpátky (25 let) jsem neměla Pc a nijak extra jsem po něm netoužila. Pak jsem si pořídila notebook kvůli studiu. Stačil pomalý net, pomalé připojení, ale na základy stačil. Po roce jsem poznala svého nynějšího partnera a otce svých dětí. On jako magor do Pc a všemožných her mi ukázal kouzlo, jak zabít xxx hodin čuměním do této příšery.

Nedávno jsem měla na návštěvě bratra a trávili jsme cca 10 dní hrou Borderlands 2. Velice jsme se bavily, já si odpočinula a odreagovala se. Ale oni by chtěli pořád!!! Jak je možný, že dnešní 3 leté dítě už umí základní příkazy kliky a dostane se tam, kam chce a spustí si, co ho zajímá? Jak dokáže člověk trávit tolik času sezením. Kde jsou ty naše časy, kdy jsme od svítání do setmění lítali venku a řádily jak zběsilý?

Neřekla bych, že své děti vedu až tak špatně, ale jak jim mám zakázat něco co je dneska už normální a já sama umím sedět a koukat na nic….

S nostalgií vzpomínám na dobu bez herních Pc, kdy jsem do noci četla, a nic mi nerušilo. Dneska lidi komunikují přes Fb, steam, a jiné. Jakmile jednou bliknete ať tam nebo onam tak už máte plno zpráv – „jak je?“  „Co novýho?“ „Jdeš hrát?“ „Pojď pařit, jsme na mum.“ A jiné a jiné… takový ten „klid“ kdy Vám došla sem tam sms a nebo někdo zavolal, jsou už jaksi pryč. Telefon mám jen na komunikaci s nejužší rodinou a s úřady a jedinou kamarádkou, se kterou na tel uklízíme, jelikož jsme od sebe daleko a vidíme se jednou max 2x do roka. Ale jiní? Nikdo nezavolá, jen píše zprávy, už ani nevím jaký má 80% lidí hlas… Jen profilovku a červené upozornění, že píše ten a ta…..


Napadlo mi už i vypnout zkušebně internet, ale mám strach, že by to skončilo středověkým ukamenováním…. Děti by se navzájem pozabíjeli a Chlap obvolal všechny čísla jak to, že nejde připojení….


Tahle technika, komunikace a vše je pro nás zničující. Aspoň na mě to tak dělá dojem. Při čtení knih kdy ještě pc bylo v žánru sci-fi. Mobil bylo megapádlo se základní funkcí volat psát… Dneska má už moje 9 dítě 3. dotykový mobil s milionem funkcí, a když se s předešlým něco stane tak se nic neděje, bude jiný a lepší protože maminka nás chce mít pod „dohledem“.

Když si vezmu, že já ještě v 15-18 letech při blbý náladě četla, nebo prostě jen vypla a šla jsem si vzít pastelky a omalovánky na pročištění hlavy. Dneska mi omalovánky děti hodí na hlavu a už sedí u Počítače a ukazují mi nějaké v online režimu, co jsou „prostě cool mami!!!!!!!!!!!!!“

Držet je od tohoto dál je v dnešním světě blbost, zase z nich nemůžu vychovat technický analfabety, vždyť i ta nejobyčejnější prodavačka musí ovládat systém pokladen. Vrátný a bezpečáci mají v pc programy na události, a o kancelářských, lékařských a jakýchkoliv jiných profesích ani nemluvě…

Ubíjí mi to, všechno mi to evokuje zoufalství, pohled na prázdný hřiště a děti v každé druhé domácnosti nalepené na monitoru nebo tv… (+ mé rodiny, že nemáme Televizi, pouze v počítači a to jen výjimečně).

Další vlna zoufalého vzteku mi bere, když mi dcera stropý 2 hodinový hysterický záchvat, protože po ní chci, aby četla… Jaká jsem to hrozná matka, jak její život stojí za houby, protože MUSÍ ČÍST!!!!!!!!!!!!!!  To už začínám přemýšlet, proč opravdu nenastal „konec světa“ alá Vteřinu poté, Tma a jiné konce s totálním výpadkem elektřiny…

Jasně beru obhajobu léků, techniky, co zachraňuje životy, (mezi náma i pračku: D) ale to ostatní….

Smutně vzpomínám a děkuji za to dětství, co jsem měla já a snad se to technické šílenství odrazí jen na té nejstarší,(a že s ní budu bojovat jak pes aby u toho nechtěla být) a zbylé ratolesti budou mít i bez technické zájmy.

Já sama si velice uvědomuji výhody i nevýhody dnešní doby, využívám je bez skrupulí, ale rozhodně se mi to kam směřujeme, nelíbí…. Nejraději bych zalezla někam do lesa do chaloupky s hromadou knih a nevěděla o ničem co se děje kolem, jen se houpala na verandě v křesle se sklenicí energeťáku a po očku sledovala děti skotačící na dvoře….


Takže jdu si snít svůj sem a užívat si krásného dne, kterých snad bude už jen víc a víc po venku….